VÄ›da byla vždycky moje silná stránka. VÄ›da mÄ› bavila. A mnoho lidà právÄ› Å™Ãká, že když ÄlovÄ›ka nÄ›co opravdu vážnÄ› bavÃ, že také v tom bude dobrý. Já jsem právÄ› vždycky chtÄ›la být dobrá na matematiku. ChtÄ›la jsem se zavdÄ›Äit svému otci, který v matematice opravdu hodnÄ› vynikal. Otec byl také populárnà a velice oblÃbený. Jenomže různé matematické úkony mi jednoduÅ¡e neÅ¡ly. Do té páté Äi Å¡esté tÅ™Ãdy tohle jeÅ¡tÄ› bylo v pohodÄ›, ale potom, co jsme zaÄÃnali brát v sedmé tÅ™ÃdÄ›, to už pro mÄ› byla opravdu veliká vÄ›da. Téměř Å¡panÄ›lská vesnice a velký oÅ™ÃÅ¡ek.
Otec si myslel, že se flákám, že se vůbec neuÄÃm na matematiku, jenže kdybych mu Å™ekla, že mÄ› spÃÅ¡e matematika nejde a že by mÄ› bavil jiný vÄ›dnà obor, tak otec by se rozzuÅ™il. Moje maminka potom na otce kÅ™iÄela, že tohle si nemá dovolovat k dÃtÄ›ti, že ho nemá ztrapňovat a srážet sebevÄ›domÃ. To potom se dovedlo vÅ¡echno k tomu, že se rodiÄe zaÄali opravdu hodnÄ› hádat. Já jsem to nesla těžce. Myslela jsem si, že to je jenom kvůli mnÄ› a také že vlastnÄ› bylo. Bylo to kvůli matematice. ChtÄ›la jsem potom v budoucnu studovat vÄ›du, tÅ™eba moÅ™skou biologii, která mÄ› opravdu hodnÄ› zajÃmala.
MoÅ™ská biologie byla vždycky moje silná stránka, stejnÄ› tak jako ostatnà vÄ›dnà pÅ™Ãrodnà vÄ›dy. Jenomže otec chtÄ›l, abych jednou v budoucnu studovala matematiku nebo dokonce matfyz. MyslÃm si, že tohle byl opravdu Å¡patný nápad, protože když už v sedmé tÅ™ÃdÄ› jsem nerozumÄ›la matematice, jak bych potom mohla vystudovat matfyz? To si otec myslel, že půjdu tÅ™eba nÄ›kdy v budoucnu na Harvard? Tohle by mÄ› bavilo, kdyby to byly pÅ™Ãrodnà vÄ›dy na Harvardu anebo cizà jazyky anebo vÄ›da moÅ™ská biologie. Tak by mÄ› to opravdu hodnÄ› bavilo. Já také zastávám názor, že když ÄlovÄ›ka nÄ›co bavÃ, tak si myslÃm a pÅ™edpokládám, že je velká pravdÄ›podobnost, že v tom také bude hodnÄ› úspěšný.Â