Nikdo nejspÃÅ¡ nepochybuje o tom, že bez atmosféry bychom nemohli žÃt. Když si vÅ¡ak uvÄ›domÃme, že se jedná o plyn, možná nám v mysli zaÄne hlodat otázka: co jà vlastnÄ› bránÃ, aby se rozptýlila do vesmÃru? Koneckonců nad námi nenà žádný kontejner, který by ji zadržoval. ProÄ tedy zůstává?
Â
Důvodem je to, že na ni působà hned nÄ›kolik na sobÄ› nezávislých sil, které ji tady držà a které způsobujÃ, že rotuje spolu se zbytkem naÅ¡Ã planety. Tou hlavnà a nejdůležitÄ›jÅ¡Ã je zde gravitace. Ta působà na vÅ¡echny hmotné objekty, a tedy i na molekuly, které tvořà vzduch.
Â
Â
Je vÅ¡ak pravdou, že tyto jsou pÅ™ÃliÅ¡ lehké. Proto gravitaÄnà sÃla sama nestaÄÃ. O tom ostatnÄ› svÄ›dÄà pÅ™Ãklad Marsu, který má podobné rozmÄ›ry jako naÅ¡e planeta, avÅ¡ak na rozdÃl od nà Äi od VenuÅ¡e je bez jakékoliv atmosféry.
Â
Důvodem je chybÄ›jÃcà magnetické pole ZemÄ›. I to zde totiž hraje důležitou roli a způsobuje, že se vzduch držà u naÅ¡Ã planety. VÅ¡ichni vÃme, že v atmosféře máme urÄitý obsah iontů. Zdaleka nejvÃce se jich nacházà v ionosféře (která byla také podle toho pojmenována), avÅ¡ak v menÅ¡Ãm množstvà je najdeme vÅ¡ude ve vzduchu. A tyto ionty, tedy elektricky nabité Äástice, jsou pÅ™irozenÄ› citlivé na magnetické pole, vÄetnÄ› toho zemského.
Â
Â
SpoleÄným působenÃm tÄ›chto dvou sil je pak zajiÅ¡tÄ›no, že je vzduch souÄástà naÅ¡Ã planety stejnÄ› jako půda, po které chodÃme, Äi voda. Pokud by jedna z tÄ›chto sil chybÄ›la, nemÄ›li bychom žádnou atmosféru. AvÅ¡ak aÄkoliv se to může zdát zvláštnÃ, ve skuteÄnosti na tom nenà nic pÅ™ÃliÅ¡ výjimeÄného – naprostá vÄ›tÅ¡ina planet naÅ¡Ã sluneÄnà soustavy má gravitaÄnà i magnetické pole, a tedy i atmosféru. Jen jejà složenà se od té naÅ¡Ã ponÄ›kud liÅ¡Ã.
Â
SamozÅ™ejmÄ›, jako vÅ¡ude v pÅ™ÃrodÄ›, i tady platÃ, že nic nenà dokonalé. Proto docházà k úniku atmosféry do kosmu. Ten je vÅ¡ak tak malý, že jej pÅ™irozená produkce zvládne velmi dobÅ™e nahradit, aniž bychom to nÄ›jakým způsobem pocÃtili. A i proto zde můžeme žÃt.