Lidé samozřejmě nesnášejí nemoci nijak dobře. Když onemocníme, necítíme se nijak valně a toužíme pochopitelně po tom, aby náš neduh zase co nejdříve odezněl, abychom se uzdravili. A dá se říci, že je dobře, že nám v tomto ohledu věda docela pomáhá. Kolik jenom už nám tato vynalezla způsobů diagnózy a léčení nemocí, které nás mohou postihovat! Je toho tolik, že se vlastně na každém z nás dá nějaký ten zdravotní nedostatek najít, i když ho ani sami nevnímáme.
Kromě léků tak byly vyvinuty i nejrůznější přístroje, které pomáhají určit diagnózu a někdy se podílejí i na léčbě. A obvykle je dobře, že taková technika existuje. Tento názor totiž nesdílí jenom v některých případech zdravotní pojišťovny, když mají používání oné zdravotnické techniky proplácet, a ti z nás, kdo nechtějí vědět, co jim je.
Takže i já osobně zastávám názor, že je dobré, když má zdravotnictví ty spousty přístrojů. Ale současně bych byl někdy nejraději, kdyby tyto neexistovaly. A to proč? Představte si, že přijdete k zubaři a všechno se zdá být v nejlepším pořádku. Takže tam jdete zvesela. Jenže moderní zubař použije rentgen a rázem vidí i to, co normálně vidět není. A hned se vrtá, vycpává, vylepšuje a platí.
Nebo si vezměte přistroj na měření krevního tlaku. Jdete k doktorovi a cítíte se skvěle, ale jakmile se dozvíte, jaký máte krevní tlak, odcházíte od něj třeba i na hranici zoufalství. Protože před touto mašinkou nic neutajíte.
Nebo si dopřáváte rádi sladké. Protože doktorovi se to možná nelíbí, ale co vám může dokázat, pokud vás nepřistihne v cukrárně nad talířkem se zákusky? Jenže on má doktor přístroj, který i ve chvíli zjistí, jak jsme na tom s cukrem v krvi, a jsou i přístroje, které nám takové hříchy spočítají i zpětně. A jsme namydlení.
A je tu i celá řada dalších technických ‚žalobníčků‘. Kteří na nás prozradí to, co chtějí doktoři vědět. A v takových chvílích jsem největším odpůrcem technického pokroku.