Rubrika: Věda

Nikdo nejspíš nepochybuje o tom, že bez atmosféry bychom nemohli žít. Když si vÅ¡ak uvÄ›domíme, že se jedná o plyn, možná nám v mysli zaÄne hlodat otázka: co jí vlastnÄ› brání, aby se rozptýlila do vesmíru? Koneckonců nad námi není žádný kontejner, který by ji zadržoval. ProÄ tedy zůstává?

 

Důvodem je to, že na ni působí hned několik na sobě nezávislých sil, které ji tady drží a které způsobují, že rotuje spolu se zbytkem naší planety. Tou hlavní a nejdůležitější je zde gravitace. Ta působí na všechny hmotné objekty, a tedy i na molekuly, které tvoří vzduch.

 

 

Je vÅ¡ak pravdou, že tyto jsou příliÅ¡ lehké. Proto gravitaÄní síla sama nestaÄí. O tom ostatnÄ› svÄ›dÄí příklad Marsu, který má podobné rozmÄ›ry jako naÅ¡e planeta, avÅ¡ak na rozdíl od ní Äi od VenuÅ¡e je bez jakékoliv atmosféry.

 

Důvodem je chybÄ›jící magnetické pole ZemÄ›. I to zde totiž hraje důležitou roli a způsobuje, že se vzduch drží u naší planety. VÅ¡ichni víme, že v atmosféře máme urÄitý obsah iontů. Zdaleka nejvíce se jich nachází v ionosféře (která byla také podle toho pojmenována), avÅ¡ak v menším množství je najdeme vÅ¡ude ve vzduchu. A tyto ionty, tedy elektricky nabité Äástice, jsou pÅ™irozenÄ› citlivé na magnetické pole, vÄetnÄ› toho zemského.

 

 

SpoleÄným působením tÄ›chto dvou sil je pak zajiÅ¡tÄ›no, že je vzduch souÄástí naší planety stejnÄ› jako půda, po které chodíme, Äi voda. Pokud by jedna z tÄ›chto sil chybÄ›la, nemÄ›li bychom žádnou atmosféru. AvÅ¡ak aÄkoliv se to může zdát zvláštní, ve skuteÄnosti na tom není nic příliÅ¡ výjimeÄného – naprostá vÄ›tÅ¡ina planet naší sluneÄní soustavy má gravitaÄní i magnetické pole, a tedy i atmosféru. Jen její složení se od té naší ponÄ›kud liší.

 

Samozřejmě, jako všude v přírodě, i tady platí, že nic není dokonalé. Proto dochází k úniku atmosféry do kosmu. Ten je však tak malý, že jej přirozená produkce zvládne velmi dobře nahradit, aniž bychom to nějakým způsobem pocítili. A i proto zde můžeme žít.

VÄ›da byla vždycky moje silná stránka. VÄ›da mÄ› bavila. A mnoho lidí právÄ› říká, že když ÄlovÄ›ka nÄ›co opravdu vážnÄ› baví, že také v tom bude dobrý. Já jsem právÄ› vždycky chtÄ›la být dobrá na matematiku. ChtÄ›la jsem se zavdÄ›Äit svému otci, který v matematice opravdu hodnÄ› vynikal. Otec byl také populární a velice oblíbený. Jenomže různé matematické úkony mi jednoduÅ¡e neÅ¡ly. Do té páté Äi Å¡esté třídy tohle jeÅ¡tÄ› bylo v pohodÄ›, ale potom, co jsme zaÄínali brát v sedmé třídÄ›, to už pro mÄ› byla opravdu veliká vÄ›da. Téměř Å¡panÄ›lská vesnice a velký oříšek.

Otec si myslel, že se flákám, že se vůbec neuÄím na matematiku, jenže kdybych mu Å™ekla, že mÄ› spíše matematika nejde a že by mÄ› bavil jiný vÄ›dní obor, tak otec by se rozzuÅ™il. Moje maminka potom na otce kÅ™iÄela, že tohle si nemá dovolovat k dítÄ›ti, že ho nemá ztrapňovat a srážet sebevÄ›domí. To potom se dovedlo vÅ¡echno k tomu, že se rodiÄe zaÄali opravdu hodnÄ› hádat. Já jsem to nesla těžce. Myslela jsem si, že to je jenom kvůli mnÄ› a také že vlastnÄ› bylo. Bylo to kvůli matematice. ChtÄ›la jsem potom v budoucnu studovat vÄ›du, tÅ™eba moÅ™skou biologii, která mÄ› opravdu hodnÄ› zajímala.

MoÅ™ská biologie byla vždycky moje silná stránka, stejnÄ› tak jako ostatní vÄ›dní přírodní vÄ›dy. Jenomže otec chtÄ›l, abych jednou v budoucnu studovala matematiku nebo dokonce matfyz. Myslím si, že tohle byl opravdu Å¡patný nápad, protože když už v sedmé třídÄ› jsem nerozumÄ›la matematice, jak bych potom mohla vystudovat matfyz? To si otec myslel, že půjdu tÅ™eba nÄ›kdy v budoucnu na Harvard? Tohle by mÄ› bavilo, kdyby to byly přírodní vÄ›dy na Harvardu anebo cizí jazyky anebo vÄ›da moÅ™ská biologie. Tak by mÄ› to opravdu hodnÄ› bavilo. Já také zastávám názor, že když ÄlovÄ›ka nÄ›co baví, tak si myslím a pÅ™edpokládám, že je velká pravdÄ›podobnost, že v tom také bude hodnÄ› úspěšný. 

Vesmír fascinoval lidstvo odjakživa. Již staré národy snily o tom, že se lidé jednou podívají i mezi hvÄ›zdy. K tomu se pozdÄ›ji pÅ™idala i myÅ¡lenka kolonizace jiných planet. A dnes by se zdálo, že nÄ›co takového není nemožné, alespoň pokud jde o naÅ¡e blízké souputníky, jako například Mars. Znamená to tedy, že se brzy doÄkáme prvních marÅ¥anských kolonií?

 

 

Ne tak docela. JistÄ›, technologicky by nÄ›co takového bylo možné, avÅ¡ak stále je zde Å™ada dalších pÅ™ekážek, které je nutné pÅ™ekonat. Tou první a nejvÄ›tší z nich jsou finance. Takovýto projekt by totiž byl nesmírnÄ› drahý, což si v souÄasné dobÄ› žádná vláda nemůže dovolit. A pokud jde o bohaté soukromé osoby, ani ty Äasto nemají dostateÄné prostÅ™edky na nÄ›co takového.

 

Dále je zde problém, jak lidi na Marsu udržet. Není zde totiž atmosféra, a vzhledem k chybÄ›jícímu magnetickému poli ani nemůže být. Nelze zde tedy nasázet například fotosyntetizující Å™asy a bakterie, které by vyrábÄ›ly kyslík a pak jen Äekat, až jej bude dostateÄné množství. NÄ›co takového by bylo možné pouze v uzavÅ™ených prostorách, například pod kopulemi, což ale pÅ™ináší další problém – kdo by je postavil?

 

 

JistÄ›, kolonisté si mohou pÅ™ivézt urÄité zásoby ze ZemÄ›, avÅ¡ak ty rozhodnÄ› staÄit nebudou, zvláštÄ› když budeme poÄítat s tím, že se bude jednat o jednosmÄ›rnou cestu. Zatím totiž nemáme technologii, která by dokázala lidi dopravit tam i zpÄ›t.

 

Dalším problémem je, že jen cesta samotná by trvala dva roky. PÅ™itom je potÅ™eba poÄítat s psychologickými efekty, které nÄ›co takového bude mít, například ponorková nemoc. A ta se může týkat každého ÄlovÄ›ka, bez ohledu na to, jak dobrou a odolnou psychiku má.

 

Je tedy jasné, že v takovýto projekt je v nejbližších letech nereálný. Plánují se však postavit základny na Měsíci, který je mnohem blíže. A ty mohou posloužit jako prototypy těch, které nám v budoucnu pomohou kolonizovat i jiné planety.